Cílem kvalitního designéra je specifické stereotypy najít a při navrhování vzít do úvahy. Umístnění prvků poskytne prostor jejich opakování a zároveň nenaruší funkčnost nebo estetiku interiéru. Týká se to převážně interiérů soukromých, ale i ve veřejných prostorách je možné odpozorovat stereotypní chování skupiny lidí, kterou v tomto případě vnímáme jako jednoho klienta s různými vlastnostmi.
Designéři, ruku na srdce! Kdo reálně tyto stereotypy identifikuje a respektuje ve svých návrzích? Ptáme se zákazníků na jejich záliby, co rádi dělají, jaké jsou jejich denní rituály. Dobré je taky zaměřit se na drobné odchylky či zlozvyky. Designer by měl především svého klienta dobře poznat, vystihnout jeho charakter a soustředit se i na jeho zvyky. To mu zaručí, že je jeho návrh hodnocen pozitivně. Je však v moci designu zvyky měnit? Částečně ano, návrhem lepší dispozice a funkčnějších řešení. Navzdory tomu jsou některé návyky tak stereotypní, že ani ten nejdokonalejší návrh je změnit nedokáže. Nepřinutíme člověka pověsit klíče na háček, nebo ihned uklidit oblečení. Jsme schopni jenom líp organizovat věci v prostoru. Různí lidé používají stejné věci rozličným způsobem. A to, co je pro designéra samozřejmé, nemusí byť přirozené a logické použivateli. Navrhnout interiér s ohledem na stereotypy svých klientů je v zájmu obou stran a může posunout používání prostor na kvalitativně vyšší úroveň. Pro zákazníka znamená spokojnost, protože pobyt v prostoru zohledňuje i takové nároky, díky kterým v něm dokáže bezproblémově fungovat. Pro designéra to znamená, že v reálném životě jeho řešení bude praktické a krásné zároveň i po letech používání. Ne jako aranžovaná fotka z časopisu, ale přirozeně zařízen a zabydlen maličkostmi běžného života.